Svatojiřská drtička aneb Pivoňovo zlato

Přímým spojem z Prahy jsme dojeli do Protivína. Na druhé straně náměstí jsme zahlédli dvě další skupinky a pak už jsme došli před brány pivovaru. Dva šílení vědci nás upozornili na recept na pivo, ze kterého jsme takřka vzápětí vydedukovali, že máme jít k židovskému hřbitovu. Rychlá houska, lehké přioblečení a pak už jsme dojuchali na hřbitov, kde nás čekala jednoduchá mapka jednoznačně odkazující na blízký les.

Ve stavení jsme si vyprosili vodu (dle vyjádření ale i od pohledu nepitelná) a pak už jsme zahlédli kdesi v lese plameny ohně.

Opékání buřtíků, čajíček, Itava nás seznámila s první částí pravidel. Po čekání na organizátory (prasklý řetěz) jsme se dozvěděli co a jak a pak už jsme ulehli pod širáka, již vybaveni další šifrou.

Zatímco ostatní už dávno vyrazili, my, posilněni spánkem, marně jsme se snažili najít smysl v rozkouskované mapě. Nakonec jsme si došli do blízké vesnice pro nápovědu a pak už hupky dupky na další stanoviště.

Setkali jsme se tam s Kachnou, Ferrim, Vojtou a Veronikou, ti ale záhy odspěchali dál a my jsme si nerušeně našli zlatý valounek. Méně úspěšní jsme však byli s šifrou. Proto jsme si došli podle mapky k rybníčku pro nápovědu. Hledali jsme ji marně.

Až později jsme se dozvěděli, že zde nápovědu umísťovali dle jiné mapy, nežpak dali na stanoviště. Poradili nám tedy přes mobil a my jsme se pustili do luštění min…

Pak užjsme došli nahoru na kopec, kde jsme našli fotku s čísly na kameni. Za chvíli se Lubošovi povedlo najít v terénu stejný kámen, ale tentokrát s textem… Začali jsme zuřivě kombinovat, pak i Luboš doběhl pro nápovědu, ale vše marně. Protože jsme si ani my, ani vědecký tým nevěděli rady, nechali jsme si nakonec říci správný postup po telefonu. Vyluštili jsme pomocí něj zprávu s vyjímkou nějakých nesmyslú na konci, a pak užj sme sešli do blízké vesnice na hřbitov. Opět spolu s vědeckým týmem jsme marně hledali Pivoňovu obálku, pak jsme ale přišli na to, že musíme použít ony nesmysly na konci předchozí šifry. A opravdu- u fresky s oním číslem opravdu byla ukrytáobálka.

Pokusili jsme se identifikovat matně vyobrazeného světce. Jan Křtitel to nebyl, ale s Tomášem jsme se strefili a vyrazili na blízký vrch. Po chvíli hledání správného vrcholu jsme, už s baterkami, narazili na strom s balonkem, pro který Luboš vyšplhal, a obálku, ze které jsme vyndali a složili komiks…

Jsa unaveni, roztáhli jsme karimatky a zalehli.

Ráno, v další vesnici u kapličky, spočítali jsme úspěšně příklad.

U jezírka jsme však tak úspěšní nebyli. Základní trik byl sice ze zadáni jasný, ale stejně Luboš stihl s přehledem doběhnout pro nápovědu , ale stejně nám to mnoho nepomohlo. Časem se nám přeci jenom začlo trochu dařit, pak dorazili Itava a Netopýr a trochu nás popohnali na další stanoviště s tím, že tam máme rovnou rozbalit „nouzovou“ obálku.

Když jsme se tam konečně dokodrcali a obálku otevřeli, bylo už asi hodinu a půl po termínu na její otevření. Proto jsme zbytečně nemeškali a došli až do Písku na slavnostní vyhlášení vítězů.

Fotografie Luboš, text Václav, další fotografie na Vepři