Horská orientační hra

Já, Luboš a Šťépa jsme vstávali kolem třičtvrtě na sedm a ihned jsme se přesunuli autem k chatě Kara. Přivítali jsme se s zbývající členkou našeho týmu-Martinou, a posléze i s jejím psem-Lukym, po kterém bylo, jak jsme se dozvěděli, pojmenováno naše družstvo.

Dorazili jsme možná až příliš brzy, tak jsme se chvíli slunili a také luštili šifry z předchozích ročníků (pekelně těžké). Zatímco odjížděla první runda autobusem, dostali jsme letošní zadáni, a hned úspěšně vyřešili několik šifer - zejména poznávačku z filmů.

Přijel náš autobus. Nastoupili jsme dovnitř a v průběhu cesty na Mísečky dostali instruktáž o telefonním čísle, na kterém máme žádat o nápovědy, hlásit splněné úkoly a že máme být nejpozději v 19:10 v cíli.

Po vystoupení z autobusu jsme se celkem bezproblémově přesunuli po červené a nějakých vedlejších cestách k posedu. Neměli jsme vyluštěnou šifru, ale v nějakém geniálním záblesku inspirace jsem v  KDM KDM BHPS VSPL VSSSJK ZRTNP ATJTKZ ZCDM ZCDM objevil českou hymnu a bylo vyhráno.

Odeslali jsme SMSku a pak se vydali lesním krossem na místo, kde jsme tušili stanoviště F získané z profilu terénu. Neúspěšně. Dostali jsme se na cestu a tam jsme zjistili, že Martina někde v lese vytratila z boční kapsy batohu náš list se zadáním šifer a se seznamem stanovišť. Krize!!! Tak jsme se vydali po vlastních stopách lesním krosem zpět. Nic jsme nenašli.

Naštěstí jsme se dohodli, že to zkusíme ještě jednou. A měli jsme kupodivu štěstí-po pár metrech jsem narazil na náš smotek papírů. Naše radost se snad nedala vyjádřit slovy a plni nových sil, vyrazili jsme po cestách kus nad stanoviště F a G.

Martinu se psem jsme kvůli neprostupnosti terénu nechali na cestě a sami se prodrali k posedu, kde jsme spočítali ohnuté hřebíky, a k krásně zvrásněnému kameni, kde jsme si opsali z dřívka číslo.

Přesunuli jsme se pod H a asi dvacet minut po vystoupání na kopec pátrali po stanovišti, které jsme měli v zadáni na fotografii. Nakonec jsme ho našli a pak jsme museli poslat SMS organizátorovi s prosbou o pomoc k šifře, jejíž správný postup spočíval v přepisu textu do morseovky a následném grafickém odlišení teček od čárek.

Rychle jsme se pak přesunuli na Chatu Hucul, kde jsme na uměleckém díle spočítali počet koňských krků, což po nás požadovala již dříve vyluštěná šifra. Po pivu či kofole jsme se přesunuli mnoho mil po vrstevnicích na silnici na Benecko. Na domě jsme sice našli text, ale nechápali jsme tajenku a věděli jsme od minule, že na nápovědy je už příliš pozdě.

Přes seník, kde nás zajímal počet šprušliček, jsme se dostali k obchodu. Chtěli jsme si koupit rohlík a vyžádat si účtenku nutnou pro splnění dalšího úkolu. Naneštěstí měl obchod už od 4 zavřeno.

Vystoupali jsme na kopec a pak se víceméně po vrstevnici přesunuli na poslední stanoviště. Já a Luboš jsme si tam zaběhli krátký orientační běh s busolou a azimutem, Petr zatím předvedl běh po trávníku na lyžích v třetím nejlepším čase ze všech - 22 vteřin.

Pak už jsme došli na chatu Kara, dali si bezvadnou večeři a počkali si na slavnostní vyhlášení výsledků. Skončili jsme jako 11. s 1300 body.